(Ze staré školní kroniky)

Zároveň s výstavbou nové školy ve Všenorech proběhla roku 1938 generální rekonstrukce staré školní budovy v Horních Mokropsech. Stavba tak okouzlila tamního pana řídícího (správce školy) Bezděka, že poeticky napsal: „ Mnoho bylo zbouráno, mnoho přistavěno – prostorné šatny, vzdušné, větrané a dvojí předsíní od školy oddělené záchody se splachovacím zařízením, zcela nová střecha, stropy, podlahy, vodovod ve třídách – a zvlášť veliká okna, tak veliká, že vzduch, zeleň a vůně z krásného lesního klínu nad Chaloupkami bude v přímém styku s očima, srdcem a plícemi dětí v lavicích.“

Tady však poezie skončila, neboť do z gruntu opravené budovy se měly nastěhovat staré lavice, které by celou tu nádheru pokazily. Potřebných 13 000 korun na nové však byla částka, která se zdála nedosažitelnou. Nebyli by to však Hornomokropesští, aby si neporadili. Pan řídící navrhl školní radě peněžní sbírku a dal se hned do práce. „ Věděl, že všechno záleží na dobré přípravě a na tom, kdo půjde vybírat. Složil tedy nejdříve co nejvýmluvnější provolání a poslal ho na všechny adresy v obci. O pomoc při sběratelství požádal dvě nejpřednější místní dámy a to paní Karlu Haverochovou, choť vrchního ministerského rady, a paní Hildu Hojerovou, choť pražského lékaře a dceru vrchního ředitele Inwaldových skláren pana Uhrmanna. Spoléhal, že tyto dvě dámy budou mít vliv i na ty nejbohatší ze svého prostředí, a že si jejich ochotně laskavé služby ve prospěch školy budou považovat všichni, i ti nejchudší. Ozdoben a vyzbrojen těmito krásnými a ušlechtilými dámami obešel správce školy téměř všechny domy a rodiny.“

Sbírka mezi občany předčila všechna očekávání a vynesla neuvěřitelných 13 306 korun. V kronice se zachoval precizní seznam všech dárců a to dokonce dvakrát, jednou podle čísel domů, podruhé podle velikosti daru. Dárců bylo celkem 256 a částky, které věnovali, se pohybovaly od 1 tisíce až po dojemnou 1,50 Kč, ale většina byla mezi 20 a 100 korunami. Jistě bychom neměli přehlédnout, že mezi největšími dárci byli místní učitelé i s třetinou svého měsíčního platu.

(Pro srovnání: nejlevnější automobil byl tehdy za 18 000, pánská košile za 24 Kč, dámské boty kolem 20 Kč, mzda kvalifikovaného dělníka 800 Kč, učitele 1000 Kč.)

Jména dárců jsou doplněna i zaměstnáním, takže musíme ještě dnes s úctou ocenit nemalé dary těch, pro které to byla nezanedbatelná částka v rodinném rozpočtu. A právě těchto lidí byla drtivá většina.

Mezi čtenáři těchto řádků je nepochybně mnoho všenorských občanů, jejichž předkové jsou na čestném seznamu dárců. Na jejich dobrý skutek bychom neměli zapomínat.

-v-