V týdnu od 13. do 17. září jsme v čase zavítali do dávných dob, které tvoří počátky českých dějin. Prošli jsme společně s kněžnou Ludmilou chvílemi milými i tragickými. Své putování jsme zakončili tvorbou „životabásní“ o ženě světici, ženě prvomučednici, ženě matce a babičce. Ochutnejte vybrané plody našeho tvůrčího počinu.
„Jsem hodně věřící, odvážná a laskavá.
Sním o tom, že i Václav bude laskavý a milý k lidu.
Snažím se, aby jsem byla spravedlivá a lidu milá.
Doufám, že mi bude souzena spravedlivá smrt.
Jsem ráda, že mám při sobě kněze Pavla.
Slyším, že ke mně promlouvá anděl.
Prožívám těžké chvíle.
Pláču nad tím, že nemohu vidět vládu svého vnuka.“
„Jsem Ludmila.
Sním o tom, že mě Bůh vyslyší.
Snažím se, aby Václav byl dobrý panovník.
Doufám, že Drahomíra Václava nezkazí.
Jsem světice.
Slyším Boha.
Prožívám svou smrt velice dramaticky.
Pláču nad svým zesnulým manželem.“
